Začaly prázdniny, léto, dovolené… Vše se zdá snadnější, optimističtější, … ale systémová pravidla platí stále stejně. Pojďme se (kdo máte odvahu) podívat, v jaké fázi se tohle léto nachází naše nitro, jaká je rovnováha v našich vztazích a případně využít zbylý čas do odjezdu k velkému AHA nebo malému posunu.
Je to změna nebo podlehnutí?
Začněme téměř vědecky – ujasněním pojmů.
Změna je:
– vnější nebo vnitřní pohyb z bodu A do bodu B
– může být praktická, vědomá, funkční
– někdy je prvním krokem k transformaci
– ale může zůstat jen na povrchu, pokud nevychází z nitra
Podlehnutí je:
– ústup pod tlakem, z obavy, kvůli přizpůsobení
– často vede ke ztrátě kontaktu se sebou
– vypadá jako vstřícnost, ale nese ho pocit vnitřního útlumu nebo napětí
– často se projeví později: smutkem, vztekem, výčitkami
Pojďme si to ukázat na modelovém příběhu:
Ona nesnáší povalování se u moře. Vedro jí nedělá dobře a dovolená v resortu je pro ni synonymem snobství. Navíc – k moři jezdí každej. Touží po zeleni, větru ve vlasech, chození po kopcích. Chce do Irska.
On chce vypnout hlavu. Mít klid. Dát si pivo a nemuset vymýšlet, co bude k večeři. Vedro mu nevadí. Dovolená u moře je pro něj prostě klasika.
A dovolenou v každém případě platí on.
Kam se jede? Do Irska.
A teď přichází ten zlom:
Buď on udělá změnu:
Dovolená u moře se mi vždy líbí, ale možná je to spíš zvyk než skutečná touha. Místo moře letos jedeme do Irska – bude to něco nového. Chodit po horách mi nevadí. Jedu, protože mě to láká jako zkušenost.
Tohle je posun. Možná i překročení komfortní zóny. Rozhodnutí ze své vnitřní svobody.
Vztah tím získává rovnováhu.
Nebo podlehne:
Dovolená u moře se mi vždy líbí. Ale souhlasím s Irskem, protože nechci mít konflikt. Chci být oblíbený. Možná by byla uražená. Možná to potřebuje víc než já. Nebo prostě – zas tak mi na tom nesejde.
Tichý ústup. Navenek vypadá jako vstřícnost, ale uvnitř zůstává napětí.
Ve vztahu není rovnováha.
A co je horší – on ztrácí kontakt se svou vnitřní silou. A ona nakonec stejně není spokojená, protože podvědomě cítí, že nešlo o pravé „ano“.
Změna je vnitřní souhlas.
Podlehnutí je ztráta spojení se sebou.
Změna je vnitřní souhlas. Podlehnutí je ztráta spojení se sebou.
Jestli vás nákup letenek a balení zavazadel teprve čeká, tak přidám pár otázek na cestu:
Říkám ano, protože to tak opravdu cítím — nebo protože se bojím, že budu „ten nepříjemný“?
Mám ve vztahu prostor říct, co potřebuji — nebo jsem si zvykl mlčet?
Přináší mi tahle volba víc prostoru — nebo se v ní ztrácím?
A závěrem?
Možná nejde o to, kam se jede. Ale proč tam jedeme – a s jakým vnitřním postojem.
Protože pohyb ještě není změna.
A souhlas, který nevychází ze svobody, není skutečným „ano“.
Někdy se totiž celé balení, plánování, jízda i pobyt odehrají bez jediné vteřiny skutečného pohybu – když jedeme z místa přizpůsobení, obav nebo automatismu.
A jindy se člověk posune o kus dál, i když vlastně nikam neodjede.
Bon voyage ! Bon courage!
S láskou a nadhledem Daniela
Napsat komentář