Jak být sám sebou a přitom mít partnerství v rovnováze
Ve vztahu občas – nebo i často – narazíme na vnitřní konflikt. Chceme být autonomní, dělat si věci podle sebe, a zároveň toužíme být přijímáni svým okolím. Je pro nás důležité, aby nás partner miloval a aby nás přijímala jeho rodina. Ale jak tedy mít své hranice a zároveň nebýt sobec?
Být milovatelní a přijatelní je naše vrozená potřeba. Tuhle primární potřebu si v různých fázích života snažíme zajistit a vybudujeme si na to strategie. Jako děti jsme byli hodní, milí, poslušní, nebo naopak dělali „psí kusy“, jen aby si nás někdo všiml a postaral se… A dospělé okolí nám často dává jasně najevo, co je přijatelné a co ne, a co se stane, když tyto hry hrát nebudeme.
Co jsme se naučili v dětství nemá se zdravým nastavením hranic nic společného.
Jako dospělí ale chceme mít pěkné partnerství – a to se bez hranic neobejde. Na nastavení hranic je vždy vhodný čas. Jak může vypadat v praxi?
Nastavení hranic v praxi
Několik zásad
- Je nutné o hranicích mluvit. Na začátku vztahu, v novém partnerství. Ve stálém vztahu je to náročnější, ale možné.
- Mějte na paměti, že všichni máme „manuály“ o hranicích nahrané z dětství a předchozích vztahů.
- Váš úkol je nastavit si své hranice. Nejste zodpovědní za to, jak se partner cítí, když si je nastavíte. A stejně – když si hranice nastaví partner, můžete se cítit raněni – ale o sebe se postarat musíte sami.
- Že partnerství je založené na kompromisech je BLÁBOL.
Příklad ze života
Chystáte se s partnerem na chalupu. Jeho matka je zvyklá úkolovat své dospělé děti, tedy i vašeho partnera. Tentokrát (a jako obvykle) chce využít vaší cesty a vašeho pobytu na chalupě, proto posílá synovi dlouhou SMS s úkoly co tedy máte na chalupě udělat. Včetně toho, že vy máte za úkol nakoupit. Partner, zvyklý poslouchat, vám zprávu bez přemýšlení přepošle. A zanedlouho vám přistane sms s nákupním seznamem – bez kontextu, přímo od partnerovo matky.
Jak se cítíte? Frustrovaná? Ignorovaná? Chce se vám ječet? Nebo spokojená – že s vámi jeho matka počítá?
Jak si vymezit hranice v nejednom vztahu
- To, co partner má se svou matkou, je jejich byznys. Nestarejte se o něj.
- Potlačte svou touhu partnerovi vysvětlovat, že mu je 50+ a jeho matka ho nemá co úkolovat.
- Hranici nastavíte, když řeknete:
„Respektuju, jak to máte s rodiči. Já to takhle nemám. Pokud chceš ty, abych nakoupila, domluvíme se. Postarám se jen o nákup, ne o to, abys ty byl hodný syn.“ - Matce nemusíte odpovídat vůbec.
- Při osobním setkání můžete jasně říct:
„Neúkolujte mě. Jestli ode mě něco potřebujete, řekněte to přímo. Když to půjde, zařídím to – ale nebudu zajišťovat vaši spokojenost.“
Všimněte si – žádné „prosím“. Není to žádost, je to věta oznamovací, která jasně říká: Tady vede moje hranice: Neúkolujte mě.
Hranice nejsou sobecké. Hranice jsou respekt, dospělost a jasná zpráva: já se postarám o své, ty se postaráš o své a na společném se budeme domlouvat.
Co dělat, když přijde strach
Jenom představa, že nenakoupíte, nebo že něco podobného vyslovíte ve vás vyvolává paniku? To je pochopitelné. A také to má řešení.
Zavřete na chvilku oči, zhluboka se nadechněte a zeptejte se sami sebe: „Kolik mi je teď let?“ Strach, který cítíte, je strach malého dítěte. Ale teď už jste dospělí a umíte se o sebe postarat. Úleva přijde okamžitě.
Napsat komentář