Moudrost

Tenhle čas já miluju. Vysvědčení jsou rozdaná, zmrzliny slízané a z prázdnin neubyl ještě ani kousíček. Letos je to trochu jinak. Díky posunu začátku prázdnin ze strany Ministerstva školství (prostě si pan ministr postavil hlavu, v dubnu udělal změnu, nikomu tím neprospěl a mnohým přidělal spoustu problémů) se odehrávají dramata, která nesouvisí se známkami. Rodiče, střídavá péče, změna režimu… aneb

Co z toho mám že jsem moudrá a budu pořád ustupovat

Moudrost – nebo alespoň jak mám tento pojem ve svém systému obsazený já – je schopnost porozumět životu, lidem a světu. Je to spojení teoretických znalostí s praktickou zkušeností, reflexe těchto zkušeností a schopnost předvídat svou vlastní reakci na učiněná rozhodnutí. Nedílnou součástí moudrosti je schopnost unést důsledky svých rozhodnutí, i když nemusí být nutně pohodlné.

Když se rozhodnu, že si nevezmu pláštěnku, unesu, že zmoknu. Když se rozvedu, unesu, že budu s dětmi mnohem méně.

Moudrý člověk:

• netlačí realitu do tvaru, který si přeje
• nevyčerpává se bojem s tím, co je dané
• reaguje podle situace, ne podle vnitřního tlaku
• a tím paradoxně získává větší účinnost i sílu

Moudrost je často připisována stáří a kdo by neznal tu starou moudrou ženu, babičku Boženy Němcové? „Ona jim byla matkou, rádkyní, bez ní se neskončil ani křest, ani svatba, ani pohřeb.“ Věk ale sám o sobě moudrost nezaručuje.

Jak s oblibou říkal Jan Werich: „Mládí biologické neosvobozuje od blbosti a hlouposti, stejně jako stáří nezaručuje moudrost.“

Moudrým se člověk stává tím, že své zkušenosti reflektuje, učí se z nich a aktivně na sobě pracuje. Používá myšlení, cítění, přizve do hry emoce i fakta.

Stáří automaticky, přinese vrásky, ale moudrost je volba a celoživotní práce.

1. Moudrost není synonymum pro spravedlnost

Spravedlnost často znamená „každému, co mu podle pravidel patří“. Je tabulková, chladná a slepá.

Je to tabulková, chladná a slepá logika pravidel.

2. Moudrost není obchod

Přístup typu „podle soudního rozhodnutí je to takhle. Když já ti vyhovím, ty musíš taky“ je transakční chování.

Je to transakční logika výměny.

3. Moudrost není záměna péče za požadavek

Situace typu „tak to tátovi řekni, že chceš být u mě“ se tváří jako podpora vyjádření jeho vlastních potřeb, ale je to přesun dospělé odpovědnosti na dítě.

Je to nepřiměřená zátěž.

4. Moudrost není bezkonfliktnost

Postoj „nechci drama, tak to necháme jak to je“ udržuje zdánlivý klid, ale neřeší realitu.

Je to odložený konflikt.

Co na to moudrost?

Moudrost nehledá spravedlivé rozdělení, ale funkční řešení pro dítě.

Trvání na rozhodnutí soudu na úkor potřeb, přání nebo pohody dítěte je projev rigidity a touhy po moci, nikoli moudrosti.

Trvání na domluvě a argumenty typu „já se přece chci domluvit, tak ty musíš taky“ jsou ve skutečnosti zrcadlovým projevem stejné rigidity.

Vynucování dohody je oxymóron. Dohoda vyžaduje svobodnou vůli obou stran. Tlačit na ex partnera, že se musí domluvit, protože to chceme my, a protože my vždy každému návrhu vyhovíme, není snaha o dohodu, ale skrytý diktát.

V této dynamice se objevuje i varianta, kdy pod rouškou “moudrého rodiče” dospělý dítě nepřiměřeně zatíží. Situace typu „Tak to tátovi řekni, že chceš být na víkend u mě.“ může působit jako podpora autonomie dítěte. Ve skutečnosti tímto přístupem dítě vtahujeme do války dospělých. Místo podpory přesuneme odpovědnost na dítě.

Moudřejší ustoupí

Tohle rčení neudělalo moudrosti úplně nejlepší marketing. Generacemi opakovaný konstrukt, že rozumný člověk se raději vzdá svého nároku nebo ukončí hádku, než aby se zbytečně dohadoval s tvrdohlavým nebo agresivním oponentem, totiž z moudrosti dělá slabost převlečenou za ctnost.

Skutečnost je přitom mnohem syrovější.

Moudrost znamená přijmout fakt, že druhá strana se domluvit nechce. Moudrý člověk v takové situaci netlačí na dohodu, která je nemožná, ale zařídí se podle reality. Přestane plýtvat energií na prosby, neháže zodpovědnost na jiné a už vůbec ne na vlastní dítě. Začne jednat pragmaticky, s chladnou hlavou a s ohledem na to, co je v danou chvíli reálně proveditelné. Legální, moudré i zdravé je také říct – sere mě to.

To, čemu říkáme „ustoupím“, by mělo být vědomou strategií, nikoli projevem slabosti. Naše moudrost je ochrana, ne ústupek druhé straně.

Moudrost je spojená s dospělostí a ta je spojená s principem: Nesu důsledky svých rozhodnutí. A toto je jeden z nich.

Co z toho budeme mít?

Ochráníme dítě: Nezatáhneme ho do války rodičů. Vlastně vůbec nebudeme válčit.

Celoživotní hodnota: Přijdeme o nějaké dny v kalendáři, ale vybudujeme si u dítěte celoživotní kredit, důvěru a jistotu, že u nás může být dítětem.

Stabilita: Budeme pro dítě stabilní, čitelní a bez emočního vydírání.

Úspora energie: Přestane nás to energeticky vysávat. Druhá strana přijde o tlačítka, na která teď mačká.

Dva druhy bezmoci

Rve nás na kusy, zaměstnává nám hlavu. Snažíme se vyjednávat, nadáváme, postujeme na sítích, pláčeme …

Bezmoc.

Je však rozdíl mezi bezmocí oběti a bezmocí dospělou.

Bezmoc z místa oběti (zraněného dítěte)

Nastává tehdy, když máme pocit, že někdo zvenčí je zodpovědný za naši spokojenost či nespokojenost a že nás ovládá. (Příklad: Druhá strana nedovolí dítěti strávit u mě navíc jeden víkend – a já jsem z toho smutná. Dítě se nesnaží si to vyjednat – a já jsem naštvaná, protože u mě si to vyjednat umí.)

Dospělá bezmoc

Nastává tehdy, když si přiznáme realitu: (Příklad: Změna termínu začátku prázdnin mě připravila o pár dní s dítětem. Teď nemám žádnou možnost ani žádné nástroje k tomu, abych uspokojila svou potřebu být o víkendu s dítětem – a jsem z toho smutná. A naštvaná na ministra. A na ex partnera.)

Dobrej pocit

Ještě jednou. Co z toho moudrý má a kdy se dostaví ten slavný „dobrý pocit“?

V téhle chvíli, uprostřed červnového horka a zpackaných plánů, pravděpodobně vůbec nic a nedostaví. Naopak. Moudrost v reálném životě nejdřív bolí. Chutná jako nespravedlnost, křivda a vztek, který musíte unést sami, bez diváků a bez potlesku.

Ten skutečný „dobrý pocit“ nepřijde dneska večer, když půjdete kolem prázdného pokoje. Přijde o deset let později. Až z vašeho puberťáka bude dospělák, který se nebude bát podívat se vám do očí a přijede kdy sám uzná za vhodné.